Karamelové

Sladký, slaný, měkký i tuhý. Nepředpokládám, že by se objevil někdo, kdo by nesouhlasil s tím, že karamel lze jíst za jakékoli situace a v jakémkoli možném stavu.

Komu za tento zázrak můžeme být vděční je ovšem nejasné. To, že si na křupavém karamelu lidé pochutnávají již celá staletí je nám jasné všem, nicméně kdo byl původním strůjcem? Některé zdroje diskutují o starém arabském světě někdy kolem roku 1000 n.l. Údajně tato sladkost vznikla zcela neúmyslně při nechtěném připálení rozpouštěného cukru.

Druhá teorie se upíná k prvním americkým osadníkům někdy kolem roku 1650.

Podíváme-li se ovšem na původ samotného názvu, zjistíme, že se vlastně všechny teorie prolínají. Původ našeho „karamel“ je pravděpodobně dle anglického a francouzského názvu „caramel“, jehož předkem je patrně španělské „caramelo“. Zcela prapůvodní odvození má ovšem dvě možné teorie. A to buď z latinského „calamellus“ – cukrová třtina nebo z arabského „kora-moħalláh“ – koule z cukru.

Vrátíme-li se tedy k počáteční otázce – kdo karamel vynalezl? Odpověď je v podstatě jednoduchá… Kdo ví.